Když si někdo šetří třeba i jenom korunku ke korunce, aby měl peníze, kdyby se někdy něco pokazilo a on potřeboval finanční rezervu, dělá dobře. Ono je toho totiž jak známo hodně, co se může v lidském životě zkomplikovat a co může vést k potřebě větší sumy než jakou lze průběžně vynaložit ze svých příjmů.
Ovšem ve chvílích, kdy se zkomplikuje panující situace a trh zaznamenává otřesy, jsou takové úspory v podstatě spíše než něčím potěšujícím zdrojem zklamání. Protože se při komplikacích měna znehodnocuje daleko rychleji než obvykle, a ten, kdo má peníze, tak ztrácí jejich reálnou hodnotu a tím svoji kupní sílu.
Je to smutné, ale je to zkrátka tak. Ten, kdo vsadí v situaci, jako je třeba i ta naše současná, koronavirová, na finanční prostředky, na tom musí zákonitě prodělat. Někdy méně, někdy více, ale určitě to skončí mínusem. Protože nedůvěra zkrátka poškozuje hodnotu peněz, jež jsou zrovna na důvěře založeny.
Jenže co se s tím dá dělat, že? Člověk se nemůže nijak postarat o to, aby zrovna jeho bankovky a mince zůstaly ušetřeny takového poklesu.
Ale může se přesto postarat o to, aby si jejich hodnotu udržel. A to v podobě investování do zlata. Zlato je totiž jak známo drahým kovem, který za žádných okolností neztrácí svou hodnotu. I kdyby byla situace sebehorší, po zlatých mincích a slitcích je vždy sháňka, a čím hůř si měna některého státu stojí, tím více se jí za zlato platí. A proto má ten, kdo má ve vlastnictví zlato, jistotu, že cena zlata zajistí za všech okolností hodnotu takových úspor.
Zatímco jsou některé nabídky finančního trhu ztrátové a některé mohou být vzhledem ke své rizikovosti i naprosto likvidační, zatímco se určitě nevyplácí držet peníze v hotovosti, ti, kdo mají zlato, mají své jisté. Vždy a kdekoliv na světě.
A proč byste své úspory tímto způsobem neochránili i vy?